Argument z transtemporální identity pro morální závadnost
běžných umělých potratů
V. V. a P. V.
Budeme hájit a rozvíjet argument Alexandera R. Prusse (z r. 2003) „I Was Once a Fetus – That is Why Abortion is Wrong“ (http://www.uffl.org/vol12/pruss12.pdf, https://bearspace.baylor.edu/Alexander_Pruss/www/papers/IWasAFetus.html; tento Prussův argument shodou okolností bude publikován v červenci 2011 jako 1. kap. ve sb. Persons, Moral Worth, and Embryos, S. Napier /ed./, Springer). Jeho logická (i když ne formalizovaná) rekonstrukce je níže. Kombinujeme jej dále s jeho argumentem pro důstojnost lidských plodů (z r. 2011), který opět modifikujeme a rozvíjíme (http://alexanderpruss.blogspot.com/2011/01/dignity-argument-against-most-abortions.html).
1. Právě od dokončení spojení spermie mého otce a vajíčka mé matky existoval v jejím těle organismus od ní odlišný a takový, že jsem se z něj já, existující v současném stavu, postupně vyvinula. Šlo o organismus odlišný od mé matky i otce.
2. Nazvěme tento organismus vlastním jménem „Bob“.
3. Pokud Bob neumřel a žil, pak žije i nyní.
4. Bob neumřel.
Komentář ke (4): Existuje sice hypotéza: při dělení na dvojčata by došlo k zániku Boba (př. měňavka). Ale Bob se (pravděpodobně) nerozdělil. Bob neumřel ani tím, že ztratil placentu a pupeční šňůru. Jiné reálně možné způsoby smrti Boba (prvotní dělení zygoty, období toti- či pluri-potence) rovněž nejsou postačující pro zánik Boba. A i kdyby byly, posuneme časovou hranici, za níž Bob existoval a nebyl jimi ohrožen, dále.
5. Bob žil a neumřel. (z 1, 2 a 4)
6. Bob žije i nyní. (z 3 a 5)
7.1. Každá organická část Boba, kterou Bob neztratil (*), se postupně vyvinula do nějaké mé organické části; a 7.2. každá moje organická část se postupně vyvinula z nějaké organické části Boba. Ad (*): Placenta a pupeční šňůra snad byly, ale rozhodně už nejsou tělesnými částmi Boba.
8. Bob je tam, kde jsem já. (z 6 a 7.1)
9. Žádná moje organická část není Bob. (ze 7.1 a 7.2)
10. Bob je já, já jsem Bob! (numerická temporální identita mě a Boba)
Komentář k (10): Bob je organismus (z 2), já jsem organismus, Bob je tam, kde já (8), a Bob není žádná moje organická část (9), a já nejsem žádná svoje organická část (ani např. mozek – když mě chce někdo políbit, nemusí políbit přímo můj mozek).
11. Každý, kdo by zabil Boba, zabil by mě. (z 10)
12. Každý člověk, který by mě záměrně zabil, když jsem si nezasloužila trest smrti, by tím jednal (závažně) morálně špatně (měl by /závažnou/ morální povinnost tak nejednat).
Komentář I k (12): každá věc (v aristotelské koncepci první substance) má vždy mnohem větší (objektivní a normotvornou) hodnotu než všechny možné komplexy jejích vlastností (akcidentů), neboť je ontologicky mnohem víc. Proto každý člověk, který by mě záměrně zabil, když jsem si nezasloužila trest smrti, by tím jednal (závažně) morálně špatně, i kdybych tehdy neměla pokročilý komplex (bio- či psycho-) vlastností.
Komentář II k (12): (12.1) Každý starý člověk (lidský organismus) nezpůsobilý vědomí (ani řešení poměrně sofistikovaných problémů, ani hodnocení vlastní existence, ani komunikace o široké škále témat, ani projektování budoucnosti) má důstojnost, kvůli níž je zabít jej záměrně, pokud si nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (taxativně: ostuda, dokončení studia, málo peněz, odpor, potíže a nepohodlí, nikoli smrtelná nemoc, nikoli vážné zdravotní postižení; a žádných důvodů vážnějších) (závažně) morálně špatné.
Komentář I k (12.1):
Neboť: (12.1.1) Něco může vytrpět potupu, jen když to má důstojnost, kvůli níž je zabít to záměrně, pokud si to nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné. (12.1.2) Každý starý člověk nezpůsobilý vědomí může vytrpět potupu. Což společně implikuje (12.1).
Komentář II k (12.1): mezi běžné důvody nezahrnuta záchrana života matky ani vážné zdravotní postižení; takové případy argument nepokrývá.
(12.2) Já mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, vždy (když žiji) nebo jen tehdy když jsem způsobilá vědomí (nebo řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti).
Komentář k (12.2): aspoň někdy mám takovou důstojnost; pokud někdy, pak vždy nebo jen někdy; pokud jen někdy, pak jen tehdy když jsem způsobilá vědomí: neboť nelze mít důstojnost v nějakém čase, žít a nemít ji v nějakém jiném čase, a v prvním čase nebýt způsobilý vědomí: neboť pokud něco nemá důstojnost vždy, ale jen někdy, pak ji má na základě něčeho, co zahrnuje jeho způsobilost k vědomí; proto mám důstojnost uvedeného druhu vždy nebo jen tehdy, když jsem způsobilá vědomí.
(12.3) Pokud mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, jen tehdy když jsem způsobilá vědomí, pak žádný starý člověk nezpůsobilý vědomí nemá takovou důstojnost.
Komentář I k (12.3): pokud mám takovou důstojnost, jen tehdy když jsem způsobilá vědomí, pak ji má každý starý člověk, jen tehdy když je způsobilý vědomí: neboť není žádný (morálně) relevantní rozdíl mezi mnou a libovolným starým člověkem; žádný starý člověk nezpůsobilý vědomí ale není způsobilý vědomí; proto pokud mám takovou důstojnost, jen tehdy když jsem způsobilá vědomí, pak ji nemá žádný starý člověk nezpůsobilý vědomí.
Komentář II k (12.3): k námitce, že nutnou podmínkou daného druhu důstojnosti je spíš mozek či typicky lidská fyziognomie. Je-li tomu tak, náš argument by měl stále oslovovat ty, kdo aspoň jeden disjunkt přijímají. Navíc není zrovna jasné, že opravdu jde o nutné podmínky. Např. obecná podmíněnost daného druhu důstojnosti uvedenými atributy, ve smyslu nemožnosti důstojnosti nějakého organismu tyto atributy postrádajícího, není ani intuitivní.
(12.4) Není pravda, že mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, jen tehdy když jsem způsobilá vědomí. (z 12.1 a 12.3)
(12.5) Já mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, vždy (když žiji). (z 12.2 a 12.4)
Což implikuje (12).
Jiný argument pro (12). Navíc samostatný argument pro hlavní závěr (19):
(12.1) Každý starý člověk (lidský organismus) nezpůsobilý vědomí má důstojnost, kvůli níž je zabít jej záměrně, pokud si nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné.
(12.2’) Takovou důstojnost mají všechny lidské organismy nebo jen ty způsobilé vědomí.
Komentář k (12.2’): aspoň některé lidské organismy mají takovou důstojnost; pokud některé, pak všechny nebo jen některé; pokud jen některé, pak jen ty, které jsou způsobilé vědomí: neboť nelze mít důstojnost v nějakém čase, žít a nemít ji v nějakém jiném čase, a v tom prvním čase nebýt způsobilý vědomí: neboť pokud lidský organismus nemá důstojnost vždy, ale jen někdy, pak ji má na základě něčeho, co zahrnuje způsobilost k vědomí; proto důstojnost uvedeného druhu mají všechny lidské organismy nebo jen ty způsobilé vědomí.
(12.3’) Pokud takovou důstojnost mají jen lidské organismy způsobilé vědomí, pak žádný starý člověk nezpůsobilý vědomí nemá takovou důstojnost.
(12.4’) Není pravda, že takovou důstojnost mají jen lidské organismy způsobilé vědomí. (z 12.1 a 12.3’)
(12.5’) Všechny lidské organismy mají takovou důstojnost; tzn. důstojnost, kvůli níž je zabít je záměrně, pokud si nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné. (z 12.2’a 12.4’)
(12.6’) Já jsem vždy (když žiji) lidský organismus.
(12.5’) a (12.6’) společně implikují (12). Navíc již (12.5’), spolu s tím, že každý lidský plod je lidský organismus, implikuje hlavní závěr (19).
13. Bob, coby nenarozený, si nezasloužil trest smrti.
Komentář k (13): neboť nespáchal vědomě (a svobodně) nic (závažně) morálně špatného.
14. Každý člověk, který by záměrně zabil nenarozeného Boba, by zabil mě, když jsem si nezasloužila trest smrti. (z 11 a 13)
15. Každý člověk, který by záměrně zabil nenarozeného Boba, by jednal (závažně) morálně špatně. (z 12 a 14)
Komentář k (15): závažnost je tu srovnatelná, neboť i když Bob neměl záměry, cíle a projekty, narozdíl ode mě v současnosti, byl by zabitím více ochuzen než já v současnosti.
16. Každý člověk, který by uměle potratil nenarozeného Boba, by záměrně zabil Boba.
17. Každý člověk, který by uměle potratil nenarozeného Boba, by jednal (závažně) morálně špatně. (z 15 a 16)
11’. Každý člověk, který by mě záměrně zabil z těch důvodů (např. ostuda, dokončení studia, málo peněz, odpor k plodu, potíže a nepohodlí, nikoli smrtelná nemoc, nikoli vážné postižení; a žádných důvodů vážnějších), kvůli nimž jsou běžně zabíjeny plody při umělém potratu, by jednal špatně.
12’. Každý člověk, který by uměle potratil nenarozeného Boba z důvodů, kvůli nimž jsou běžně zabíjeny plody při umělém potratu, by jednal morálně špatně. (z 10 a 11’)
18. Mezi mnou a ostatními lidmi není žádný relevantní rozdíl (ohledně 12 a 11’). A mezi plodem, z nějž jsem se vyvinula do nynějšího stádia, a ostatními lidskými plody také není relevantní rozdíl (ohledně 17 a 12’).
Komentář k (18): Jednovaječné plody jsou vzácné (dělení na dvojčata statisticky cca 1 z 260 případů). Vícevaječné jsou relevantně častější (dvouvaječná dvojčata cca 3x až 4x častější než jednovaječná); proto je i u jednotlivého vícečetného těhotenství pravděpodobné, že dané lidské plody existují už od početí. Pokud bychom však měli informaci, že určité vícečetné plody jsou jednovaječné a že výchozí lidský organismus vždy příslušným druhem dělení zaniká, mohli bychom časovou hranici, za níž dané vícečetné plody existují a nebyly již dalším dělením (pravděpodobně) ohroženy, posunout dále.
19. Každý člověk, který by uměle potratil nějaký lidský plod z důvodů, kvůli nimž jsou běžně zabíjeny plody při umělém potratu, by jednal morálně špatně. (z 18; také z 12.5’)
20. Každý člověk, který by uměle potratil nějaký lidský plod z důvodů, kvůli nimž jsou běžně zabíjeny plody při umělém potratu, a který by měl informaci, že uměle potratit lidský plod z takových důvodů je s dostatečnou pravděpodobností (závažně) morálně špatné, by jednal (závažně) morálně špatně.
Komentář k (20): Stačí dostatečná, reálná pravděpodobnost, jež nemusí být zvlášť vysoká. Podobně je zakázáno střílet či házet kamení tam, kde je reálné riziko, že tam jsou lidé.
21. Taková informace je přinejmenším dostupná některým lidem. (viz 1-20)
Modifikace
(a) Místo „vědomí“ lze dát „vědomí sebe sama“. Pak logicky slabší tvrzení na místě 12.1, ale silnější na místě 12.2.
(b) Dále modifikace s „vnímat“ místo „vědomí“. Pak logicky silnější na místě 12.1, ale slabší na místě 12.2.
Tyto modifikace jsou zde vypuštěny.
(c) Modifikace s klauzulí „způsobilá vnímat“ vypadá následovně. Má logicky slabší tvrzení na místě (12.1). Jiné též na místě (12.2). Slabší na místě závěru (19).
12*. Každý člověk, který by mě záměrně zabil, když jsem si nezasloužila trest smrti a byla způsobilá vnímat, by tím jednal (závažně) morálně špatně (měl by /závažnou/ morální povinnost tak nejednat).
Komentář I (12*): každá věc (v aristotelské koncepci první substance) má vždy mnohem větší (objektivní a normotvornou) hodnotu než všechny možné komplexy jejích vlastností (akcidentů), neboť je ontologicky mnohem víc. Proto každý člověk, který by mě záměrně zabil, když jsem si nezasloužila trest smrti a byla způsobilá vnímat, by tím jednal (závažně) morálně špatně, i kdybych tehdy neměla pokročilý komplex (bio- či psycho-) vlastností.
Komentář II k (12*):
(12.1**) Každý starý člověk (lidský organismus) způsobilý vnímat, ale nezpůsobilý vědomí sebe sama, ani vědomí, ani řešení poměrně sofistikovaných problémů, ani hodnocení vlastní existence, ani komunikace o široké škále témat, ani projektování budoucnosti má důstojnost, kvůli níž je zabít jej záměrně, pokud si nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (taxativně: ostuda, dokončení studia, málo peněz, odpor, potíže a nepohodlí, nikoli smrtelná nemoc, nikoli vážné zdravotní postižení; a žádných důvodů vážnějších) (závažně) morálně špatné.
Komentář I (12.1**):
Neboť: (12.1.1) Něco může vytrpět potupu, jen když to má důstojnost, kvůli níž je zabít to záměrně, pokud si to nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné. (12.1.2**) Každý starý člověk způsobilý vnímat, ale nezpůsobilý vědomí sebe sama, ani vědomí, ani řešení poměrně sofistikovaných problémů, ani hodnocení vlastní existence, ani komunikace o široké škále témat, ani projektování budoucnosti může vytrpět potupu. Což společně implikuje (12.1**).
Komentář II k (12.1**): mezi běžné důvody nezahrnuta záchrana života matky ani vážné zdravotní postižení; takové případy argument nepokrývá; stejně tak ani lidské plody nezpůsobilé vnímat (cca do 8. týdne).
(12.2**) Já mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, vždy když jsem způsobilá vnímat (po celou dobu, co jsem způsobilá vnímat) nebo jen, když jsem způsobilá vnímat a zároveň způsobilá vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti.
Komentář (12.2**): aspoň někdy, když jsem způsobilá vnímat, mám takovou důstojnost; pokud někdy, pak vždy (po celou tu dobu) nebo jen někdy (po její část); pokud jen někdy, pak jen tehdy když jsem způsobilá vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti: neboť nelze být způsobilý vnímat a zároveň mít důstojnost v nějakém (jednom) čase, být způsobilý vnímat a zároveň důstojnost nemít v nějakém (jednom) jiném čase, a v prvním čase nebýt způsobilý vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat, ani projektování budoucnosti: neboť pokud něco nemá důstojnost vždy (po celou dobu), když je způsobilé vnímat, ale jen někdy (po část doby), když je způsobilé vnímat, pak ji má na základě něčeho, co zahrnuje jeho způsobilost vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti; proto mám důstojnost uvedeného druhu vždy, když jsem způsobilá vnímat (po celou takovou dobu) nebo jen tehdy, když jsem způsobilá vnímat a vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat, ani projektování budoucnosti (jen po takovou část doby, co jsem způsobilá vnímat). Disjunkce netvrdí, že tehdy když není způsobilá vnímat, nemá danou důstojnost; i když to implicitně tvrdí druhý disjunkt. Tvrdí se, že důstojnost má někdy v době, co je způsobilá vnímat, a to po celou tuto dobu nebo jen po tu část, co je způsobilá vědomí sebe sama či dalších vyšších kognitivních aktů.
(12.3**) Pokud mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, jen tehdy, když jsem způsobilá vnímat a zároveň způsobilá vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti, pak žádný starý člověk způsobilý vnímat, ale nezpůsobilý vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat, ani projektování budoucnosti nemá takovou důstojnost.
Komentář (12.3**): pokud mám takovou důstojnost, když jsem způsobilá vnímat, jen tehdy když jsem zároveň způsobilá vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti, pak ji má každý starý člověk způsobilý vnímat jen tehdy, když je způsobilý zároveň způsobilý vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti: neboť není žádný (morálně) relevantní rozdíl mezi mnou a libovolným starým člověkem; žádný starý člověk způsobilý vnímat, ale nezpůsobilý vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat, ani projektování budoucnosti ale není způsobilý vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti; proto pokud mám takovou důstojnost, když jsem způsobilý vnímat, jen tehdy když jsem způsobilá vědomí, atd., pak ji nemá žádný starý člověk způsobilý vnímat, ale nezpůsobilý vědomí, atd.
(12.4**) Není pravda, že mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti a jsem způsobilá vnímat, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, jen tehdy, když jsem způsobilá vnímat a zároveň způsobilá vědomí sebe sama, vědomí, řešení poměrně sofistikovaných problémů, hodnocení vlastní existence, komunikace o široké škále témat či projektování budoucnosti. (z 12.1** a 12.3**)
(12.5**) Já mám důstojnost, kvůli níž je zabít mě záměrně, pokud si nezasloužím trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné, vždy když jsem způsobilá vnímat (po celou dobu, co jsem způsobilá vnímat). (z 12.2** a 12.4**)
Což implikuje (12*).
Jiný argument pro (12*). Navíc samostatný argument pro hlavní závěr (19*):
(12.1**) Každý starý člověk (lidský organismus) způsobilý vnímat, ale nezpůsobilý vědomí sebe sama, ani vědomí, atd. má důstojnost, kvůli níž je zabít jej záměrně, pokud si nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné.
(12.2’**) Takovou důstojnost mají všechny lidské organismy způsobilé vnímat nebo jen ty způsobilé vnímat a zároveň vědomí sebe sama či vědomí, atd.
Komentář k (12.2’**): aspoň některé lidské organismy způsobilé vnímat mají takovou důstojnost; pokud některé, pak všechny nebo jen některé; pokud jen některé, pak jen ty, které jsou způsobilé vědomí sebe sama či vědomí, atd.: neboť nelze mít důstojnost a zároveň způsobilost vnímat v nějakém (jednom) čase, být způsobilý vnímat a nemít důstojnost v nějakém (jednom) jiném čase, a v tom prvním čase nebýt způsobilý vědomí sebe sama, ani vědomí, atd.: neboť pokud lidský organismus způsobilý vnímat nemá důstojnost vždy, ale jen někdy, pak ji má na základě něčeho, co zahrnuje způsobilost vědomí sebe sama či vědomí, atd.; proto důstojnost uvedeného druhu mají všechny lidské organismy způsobilé vnímat, anebo jen ty způsobilé vědomí sebe sama či vědomí, atd.
(12.3’**) Pokud takovou důstojnost mají jen lidské organismy způsobilé vnímat a zároveň způsobilé vědomí sebe sama či vědomí, atd., pak žádný starý člověk nezpůsobilý vědomí sebe sama, ani vědomí, atd. nemá takovou důstojnost.
(12.4’**) Není pravda, že takovou důstojnost mají jen lidské organismy způsobilé vnímat a zároveň způsobilé vědomí sebe sama či vědomí, atd. (z 12.1** a 12. 3’**)
(12.5’*) Všechny lidské organismy způsobilé vnímat mají takovou důstojnost; tzn. důstojnost, kvůli níž je zabít je záměrně, pokud si nezaslouží trest smrti, z důvodů běžných při umělém potratu (závažně) morálně špatné. (z 12.2’** a 12.4’**)
(12.6’*) Já jsem vždy, když žiji a jsem způsobilá vnímat, lidský organismus.
(12.5’*) a (12.6’*) společně implikují (12*). Navíc již (12.5’*), spolu s tím, že každý lidský plod způsobilý vnímat je lidský organismus, implikuje závěr (19*).
14*. Každý člověk, který by záměrně zabil nenarozeného Boba, když byl způsobilý vnímat, by zabil mě, když jsem si nezasloužila trest smrti a byla způsobilá vnímat. (z11 a 13)
15*. Každý člověk, který by záměrně zabil nenarozeného Boba, když byl způsobilý vnímat, by jednal (závažně) morálně špatně. (z 12* a 14*)
16. Každý člověk, který by uměle potratil nenarozeného Boba, by záměrně zabil Boba.
17*. Každý člověk, který by uměle potratil nenarozeného Boba, když byl způsobilý vnímat, by jednal (závažně) morálně špatně. (z 15* a 16)
18*. Mezi mnou a ostatními lidmi není žádný relevantní rozdíl (ohledně 12*). A mezi plodem, z nějž jsem se vyvinula do nynějšího stádia, a ostatními lidskými plody také není relevantní rozdíl (ohledně 17*).
19*. Každý člověk, který by uměle potratil nějaký lidský plod způsobilý vnímat z důvodů, kvůli nimž jsou běžně zabíjeny plody způsobilé vnímat při umělém potratu, by jednal (závažně) morálně špatně. (z 18*; také z 12.5’*)
20*. Každý člověk, který by uměle potratil nějaký lidský plod způsobilý vnímat z důvodů, kvůli nimž jsou běžně zabíjeny plody způsobilé vnímat při umělém potratu, a který by měl informaci, že uměle potratit lidský plod z takových důvodů je s dostatečnou pravděpodobností (závažně) morálně špatné, by jednal (závažně) morálně špatně.
(d) Esenciální znaky, právo na život, ilegálnost
Pokud já mám schopnost myslet „esenciálně“ (tzn. že není možné, že já existuji a zároveň nemám schopnost myslet), pak i Bob má ve všech stádiích schopnost myslet. Bob je se mnou totiž numericky identický (Bob je já) a pokud není možné, abych já existoval a neměl schopnost myslet, pak vždy, když Bob existuje, má schopnost myslet. Embryo, z nějž jsem se vyvinula do nynějšího stavu, pak má schopnost myslet; a stejně tak všechna ostatní lidská embrya (viz premisu 18). Podobně lze argumentovat, co se týče vlastností být osobou, mít lidskou důstojnost, mít právo na život, být člověkem apod. – pokud jsou pro mě esenciální, mají je všechna lidská embrya. A dále, pokud by mělo být ilegální (zákonem zakázané) a právně trestané porušování lidského práva na život, pak by měly být umělé potraty zakázány a právně trestány (viz 22-25).
22. Já jsem esenciálně člověk.
23. Nenarozený Bob je také člověk. (z 10 a 22)
24. Mělo by být zákonem zakázáno, aby (dostatečně) informovaný člověk zabil jiného člověka z důvodů běžných při umělém potratu, a každý člověk, který s dostatečnou informovaností zabije člověka z důvodů běžných při umělém potratu, by měl být zákonem potrestán.
25. Dostatečně informovaný umělý potrat z důvodů (doposud) běžných při umělém potratu by měl být zakázán a každý člověk, který dostatečně informovaně provede umělý potrat z důvodů běžných při umělém potratu, by měl být zákonem potrestán. (z 23, 18 a 24)
vlastimil77 